Úterý, 21. října 2014

ÚZSVM vyhledal v katastru neznámé vlastníky tisíců nemovitostí

29.08.2012
Nalézat konkrétního majitele staveb a pozemků zapsaných v katastru nemovitostí na neznámého vlastníka se dlouhodobě daří Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Jen za první pololetí letošního roku zjistil dosud neznámé vlastníky u více než patnácti set nemovitostí. Stát si mohl do svého majetkového portfolia připsat přes sedm set z nich, zbylý majetek pak z větší části patřil obcím. Od roku 2006 pak zaměstnanci regionálních pracovišť úřadu prověřili více než třicet tisíc nemovitostí, z nichž téměř osm tisíc se ukázalo být majetkem České republiky.
Nemovitosti jsou v katastru nemovitostí často zapsány na neznámého vlastníka, tj. na listu vlastnictví č. 11000, nebo jde o vlastníka zapsaného v katastru bez řádného identifikátoru (například jen příjmením a někdejším bydlištěm), případně o nemovitosti nezapsané na žádném listu vlastnictví. Počet těchto případů dosahuje v celé ČR několik stovek tisíc, a jedná se tak o závažný problém. Tzv. „neznámý vlastník“ je nejen velkou překážkou pro nakládání s nemovitostmi, ale i pro správní řízení týkající se třeba sousedních pozemků. Dohledávání a identifikace vlastníků je proto trvalou agendou majetkových pracovišť ÚZSVM.
 
V 1. pololetí 2012 zaměstnanci ÚZSVM nově vyhledali 1564 nemovitostí neznámého vlastníka a zjistili majitele u 1525 z nich s tím, že státu bylo za toto období připsáno 711 nemovitostí. Od roku 2006 v katastru našli celkem 30.711 nemovitostí neznámého vlastníka. Konkrétního majitele se podařilo určit v 16.383 případech, přičemž do majetku ČR tak přibylo 7903 nemovitostí, tj. 48 procent ze zjištěných. „Předpokládáme, že i v nejbližších letech dohledáme v katastru několik tisíc neznámých vlastníků ročně. Podíl státu na prolustrovaných vlastnících by mohl být opět zhruba poloviční,“ uvedl Robert Hurt ze samostatného oddělení Komunikace ÚZSVM.
 
Příčiny většiny dosavadních nejasností v otázce vlastnictví spadají do let 1948 až 1989, kdy povinnost evidence vlastnictví nemovitostí ve veřejném registru byla na jeden čas úplně zrušena, později jen částečně nahrazena evidencí, která je však pro současné potřeby nedostačující (tzv. zjednodušená evidence). K tomu přistupoval administrativní nepořádek, v němž řada právních úkonů učiněných tehdejší státní správou nebyla řádně podložena listinami, případně nebyla po právní a formální stránce vůbec dokončena.
 
Také majetkové změny mezi tehdejšími správci majetku, např. národními podniky, družstvy a podobně, měly časté formální chyby. Nemalou část nemovitostí s neznámým vlastníkem dále tvoří nevypořádaná dědictví po osobách, jež během uvedeného období emigrovaly do zahraničí.
 
Nedostatky v evidenci se týkají území celého státu, ale zvláště časté jsou v pohraničních oblastech, které museli opustit původní němečtí obyvatelé. Velkou překážkou pro dohledání vývoje právních vztahů, a tím i pro nastolení přesné evidence, je v mnoha případech neuspokojivý stav archivů, jimž ne vždy byla v minulosti věnována patřičná pozornost. Situace se přitom liší místo od místa. Katastrální úřady navíc i dnes nově zapisují „neznámé vlastníky“ tam, kde k zápisu vlastnických práv na konkrétní právnickou nebo fyzickou osobu nemají dostatečný a věrohodný podklad.
 
Identifikaci neznámých vlastníků se ÚZSVM věnuje od svého vzniku v roce 2002. Od roku 2006 pak ÚZSVM v této oblasti přímo spolupracuje s Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním na základě uzavřené dohody. Dohledávání vlastnických vztahů patří k činnostem nejnáročnějším jak z hlediska kvalifikace, tak i potřebného pracovního času. Jde o dlouhodobou agendu, k jejímuž dořešení by měly alespoň částečně přispět také nové legislativní změny, především rekodifikovaný občanský zákoník a na něj navazující novela katastrálního zákona.