Neděle, 20. října 2019

Herbář 400 let putoval regionem

27.06.2008
Píše se v něm o křenu, kerblíku, ředkvi i granátových jablkách, jakou mají moc a které choroby léčí. Na pohled těžký foliant v dřevěných deskách ukrývá krásný renesanční Mattioliho herbář. Ceněný starý tisk, navíc se vpisky od několika místních lidí, teď získal Státní okresní archiv v Náchodě. Líbí se mi, že ta kniha neležela, ale používala se. Asi ji měli lékaři či lékárníci, míní ředitelka archivu Lydia Baštecká.
Píše se v něm o křenu, kerblíku, ředkvi i granátových jablkách, jakou mají moc a které choroby léčí. Na pohled těžký foliant v dřevěných deskách ukrývá krásný renesanční Mattioliho herbář. Ceněný starý tisk, navíc se vpisky od několika místních lidí, teď získal Státní okresní archiv v Náchodě. Líbí se mi, že ta kniha neležela, ale používala se. Asi ji měli lékaři či lékárníci, míní ředitelka archivu Lydia Baštecká.
Herbář pochází z roku 1596, kdy podruhé vyšel česky. Exempláře těchto tisků nejsou zas tak neobvyklé a dají se najít i jinde v knihovnách či muzeích, herbář vlastní i Regionální muzeum v Náchodě.
Přesto si archiváři nového přírůstku cení. O tom, kde byla kniha prvních dvě stě let, se sice nic neví, ale od konce 18. století putovala mezi vlastníky z Náchodska. Ti v ní po sobě zanechali stopy, podepsali se a připojili i rodinné podrobnosti nebo odborné poznámky.
Roku 1793 měl herbář kdosi ze Dvora Králové nad Labem, v roce 1802 ho získal varhaník a učitel František Erben z Jaroměře, roku 1844 mistr koželužský Johan FÁ¶hnrich z Police nad Metují. Roku 1850 knihu vlastnil bukovický mlynář Josef Šadek a po něm ji zdědila jeho dcera Emilie. Asi v první třetině minulého století získal herbář písmák Celestýn Bydelský ze Starého Města nad Metují, který spolupracoval také s Aloisem Jiráskem.
Lidé si do knihy připisovali, jaké účinky mají rostliny, jak se jim lidově říká nebo kde rostou. Stáří vpisků se dá odhadnout podle použitého písma, většinou jde o první polovinu 19. století.
Jeden z majitelů knihy si například do kapitoly o pampelišce zapsal radu: Mlíčný květ s krupkama vařit a pít denně 3/4 žejdlíku pro souchotiny. Jinde lidé vybarvili květy na obrázcích, aby snadněji poznali rostliny. Další vlastník ručně doplnil chybějící rejstříky.
Ř˜editelka archivu se chystá, že knihu zevrubně prostuduje: Mám radost, že se dá něco vyvodit o známých lidech z regionu. Určitě to zpracuji do některých sborníků.
Jméno posledních majitelů je však zatím tajné. Archiv totiž dostal herbář z takzvané odúmrti, kdy stát řeší pozůstalost po zemřelých lidech bez dědiců. Bezdětní manželé z Náchoda po sobě zanechali rozsáhlou knihovnu i řadu uměleckých předmětů. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových tuto pozůstalost dosud řeší. Náchodský archiv zřejmě zachová fond těchto manželů jako celek, jinak vlastní asi 300 starých tisků.
Italský botanik a lékař Pietro Andrea Mattioli vydal svůj herbář nejprve italsky roku 1544. O jedenáct let později přišel do Prahy jako osobní lékař českého místodržícího Ferdinanda Tyrolského a s Tadeášem Hájkem z Hájku knihu přeložili do češtiny. Vyšla u Jiřího Melantricha z Aventina roku 1562 a zdobí ji celostránkové dřevořezby. Druhé vydání vzniklo až po Mattioliho smrti a čerpalo z frankfurtského vydání herbáře. Roku 1596 vyšla kniha u Daniela Adama z Veleslavína. Herbář je rozsáhlejší, obsahuje odkazy i na Mattioliho bádání o krkonošské přírodě a vyznačuje se menšími obrázky. Později už česky nevyšel.