Pondělí, 19. srpna 2019

Soud: Schody se kostelu nevrátí. Jsou zalité v betonu

10.01.2017
Praha (Právo) - Některá rozhodnutí soudů postrádají logiku. Příkladem této staré pravdy může být rozsudek, který brání tomu, aby se barokní schodiště po 40 letech mohlo vrátit na původní místo, tedy před poutní kostel v Neratově v Orlických horách.
Nejvyšší soud, stejně jako předtím Krajský soud v Hradci Králové, dal totiž za pravdu novým vlastníkům zámku Skalka, do jehož parku bylo schodiště v 70. letech, kdy hrozila demolice kostela, přemístěno. Podle soudu barokní sochy a zábradlí nelze vydat, protože byly s pozemkem spojeny natrvalo betonem.
Neratovský farář Josef Suchár nad rozsudkem kroutí hlavou. „Přijde mi to přitažené za vlasy. Argument, že schodiště nejde vrátit, protože je zabetonované, mi přijde jako nebezpečný precedens,“ řekl Právu Suchár.
Dodal ale, že se s rozsudkem už smířil a hledá způsob, jak co nejrychleji nahradit provizorní zábradlí. Oslovili proto už několik architektů.
 
Čtyři světci zabránili demolici
„Chtěli bychom něco modernějšího, protože na repliky moc nejsme,“ poznamenal farář.
Neratovskou farnost u soudu hájil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) a také s verdiktem nesouhlasí. „Udělali jsme vše, aby byly schody navráceny na původní místo, kam podle našeho názoru patří. Bohužel Nejvyšší soud rozhodl opačně, a byť s jeho rozhodnutím nesouhlasíme, nezbývá než jej respektovat,“ řekl Právu mluvčí ÚZSVM Radek Ležatka.
Čtyři sochy světců, pískovcové vázy a balustráda (zábradlí) se složitou cestou dostaly do soukromých rukou majitelů firmy Proteco a zdobí park jejich sídla na zámku Skalka ve vsi Podbřezí blízko Dobrušky.
Advokát majitelů Proteca Ervín Perthen Právu sdělil, že jeho klient nevidí důvod, proč by se měl schodiště vzdávat a „dobrovolně se vyvlastnit“ ve prospěch církve. „Nebyl to můj klient, kdo zavinil zpustnutí kostela v Neratově a následný přesun schodiště, aby tuto křivdu napravoval, a nemá tedy ani co vracet,“ dodal Perthen.
Podle něj za celou věc může stát a ten by měl kostelu zaplatit repliku schodiště. „Možná by bylo ještě lepší, kdy by se na výrobu repliky složili bývalí komunističtí funkcionáři, kteří celou situaci zavinili,“ dodal advokát. A jak se schodiště dostalo do zámeckého parku a do soukromých rukou? Na začátku příběhu, který krásně ilustruje českou historii posledních šedesáti let, stojí ruský voják s pancéřovou pěstí. Dne 10. května 1945 vystřelil na kostel, a tím podpálil střechu. Němečtí obyvatelé okolních vsí už nestačili střechu opravit, protože byli odsunuti.
Do roku 1973 kostel zchátral natolik, že úřady nařídily demolici s tím, že bude zachráněno pouze schodiště. To poté farnost darovala státu. Podle místních nebyl nakonec kostel zbourán jen proto, že veškeré finance určené na demolici byly vyčerpány na převezení barokního schodiště do parku zámku Skalka.
Po roce 1989 vzniklo občanské sdružení Neratov, kterému se podařilo ruinu zachránit a díky odvážnému architektonickému návrhu skleněné střechy udělat z kostela zase poutní místo.
Zámek Skalka se na začátku 90. let vrátil restituentům, kteří ale neměli peníze na opravy, a proto ho prodali Liboru Knapovi a Pěvě Holancové – majitelům firmy Proteco.
 
Okresní soud byl pro návrat
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou nejdřív dal za pravdu státu a neratovské farnosti. Podle rychnovského soudce Ondřeje Rotta je případ jasný, protože existují důkazy, že jak původní restituenti, tak i noví majitelé souhlasili s tím, že schodiště stále patří státu a že nebudou dělat potíže s jeho odvozem.
„Bylo prokázáno, že žalovaný (prostřednictvím jednoznačně zmocněného zástupce) při jednání dne 20. 4. 2006 na Městském úřadu Dobruška nepokládal uvedené díly za své vlastnictví,“ stojí v rozsudku.
 
„Oddělit je nelze“
Krajský soud měl ale jiný názor, jeho soudkyně Dana Mazáková se přiklonila k názoru žalované strany, že pískovcové plastiky nelze vydat, protože se staly součástí pozemku, když byly umístěny na betonový podklad.
„Oddělením jednotlivých dílů by došlo nejen k estetickému znehodnocení zámeckého parku, ale i k snížení ceny tohoto pozemku,“ sdělila v rozsudku Mazáková. Právní zástupce ÚZSVM Martin Plšek považuje rozhodnutí soudu za překvapivé, odporující zdravému rozumu a nezohledňující kontext doby.
„Uvedené díly nejsou běžným stavebním materiálem, který trvale přirostl k pozemku, na který byl postaven, ale významným uměleckým dílem zhotoveným pro jiné místo a zároveň předmětem restitučního procesu, ve kterém má dojít k nápravě majetkových křivd,“ uvedl Plšek.