Reakce na nepřesnosti ohledně právního zastupování státních institucí

V prvé řadě není pravdou, že by ÚZSVM plánoval zastupovat státní instituce ve všech druzích právních sporů. ÚZSVM je ze zákona příslušný zastupovat organizační složky státu pouze v majetkoprávních sporech (typicky žaloba na určení vlastnického práva, žaloba na zaplacení atd.). Není tedy pravda, že by ÚZSVM měl zastupovat ve veškerých sporech, v těch specializovaných typu mezinárodních arbitráží ÚZSVM nezastupuje a v této věci ÚZSVM žádnou změnu nezvažuje.

Právní zástupci ÚZSVM by podle návrhu novely zákona, který připravuje Ministerstvo financí ve spolupráci s ÚZSVM, nově zastupovali v majetkoprávních sporech státní organizace a příspěvkové organizace, jako je Ředitelství silnic a dálnic či Národní památkový ústav. Je zcela nesystémové, že některé státní instituce ÚZSVM zastupovat může, ale jiné v identických případech nemůže. Změna by měla vést k úsporám finančních prostředků vynakládaných na zastupování těchto státních organizací v soudních sporech. Státní organizace si dnes v mnoha případech najímají externí advokáty v běžných majetkoprávních sporech, ÚZSVM by je přitom mohl zdarma zastupovat vlastními zaměstnanci.

Údajný průměrný plat advokáta 35-40 tisíc měsíčně je z pohledu „klienta“, v tomto případě státu, zcela irelevantní. Rozhodující je ve většině případů hodinová sazba, která se platí advokátní kanceláři a celkové výdaje na zastupování. Kolik pak z vyplacených výdajů advokátní kanceláři jde na platy advokátů, není vůbec rozhodné a je vnitřní věcí advokátních kanceláří. ÚZSVM v tuzemských soudních sporech zastupuje výhradně vlastními zaměstnanci.

Dále není pravda, že by ÚZSVM připravoval navýšení počtu míst právních zástupců o 150. Případné navýšení, o kterém zatím nebylo rozhodnuto, by bylo řádově nižší.