ÚZSVM v Českých Budějovicích definitivně vyřešil případ nedostatečně identifikovaného vlastníka

V druhé polovině 19. století se městská zástavba v Českých Budějovicích přesunula za hradby města. Majitelé okolních realit výhodně prodávali pozemky na stavební parcely. Patřil k nim i pan H, který své pozemky prodal na stavbu družstevních domků, ve svém vlastnictví si ponechal pouze malou plochu se studnou a přístupem k ní uvnitř domovního bloku. Novým vlastníkům tak zajistil přístup k vodě.

Přesto se pan H ocitl na seznamu nedostatečně identifikovaných vlastníků. Českobudějovický ÚZSVM dohledal a doplnil potřebné údaje a podal podnět k projednání dědictví. Protože nebylo dědiců, pozemek se studnou připadl státu jako odúmrť*.

Stát rozhodl o prodeji nemovitosti v elektronické aukci. V přípravném řízení bylo zjištěno, že pozemek se studnou je obklopen oplocenými dvorky domů a bez možnosti přístupu. Současně byl předmětem značné nevůle mezi sousedními vlastníky domů. Do doby vyjasnění vzájemných vztahů byl prodej odložen. Byli osloveni nejbližší sousedé s nabídkou přímého úplatného převodu do spoluvlastnictví. I přes napjaté vztahy se většina z nich nakonec dohodla a smlouva byla úspěšně uzavřena. Úřad tak přispěl k vyjasnění majetkových vztahů a zklidnění emocí mezi sousedy.

Odúmrť je v právním řádu České republiky obecně definována v občanském zákoníku takto: dědictví, které nenabude žádný dědic, připadne státu. Jde tedy o majetek po zemřelém, který nezanechal závěť a zemřel bez dědiců. Příslušnost ÚZSVM hospodařit s takto nabytým majetkem vyplývá ze zákona o majetku státu.