Středa, 16. října 2019

Archiv je bohatší o více než 400 let starý Mattioliho Herbář

25.06.2008
Vzácný starý tisk z roku 1596 je plný rukopisných vpisků, které obsahují také místopisné názvy našeho regionu.
Vzácný starý tisk z roku 1596 je plný rukopisných vpisků, které obsahují také místopisné názvy našeho regionu.
Okresní archiv v Náchodě je bohatší o rozsáhlý soubor archiválií. Ty sem předal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM).
Nejvýznamnější částí souboru archiválií je vzácný starý tisk z roku 1596 “ rozšířené české Veleslavínovo vydání Herbáře Pietra Andrea Mattioliho. V Herbáři jsou mj. dobové rukopisné vpisky, které obsahují také místopisné názvy náchodského regionu. Mattioliho Herbář je proto cenný zejména pro tuto geografickou oblast.
Uvedený majetek získal stát jako tzv. odúmrť, a to na základě rozhodnutí soudu, Odboru archivní správy a spisové služby Ministerstva vnitra České republiky.
Mattioliho Herbář (v češtině též Herbář aneb bylinář, latinsky původně Commentarrii in sex libros Pedacii Dioscoridis), je jednou z nejvýznamnějších botanických knih 16. století. Jeho autorem byl význačný italský botanik a vystudovaný lékař Pietro Andrea Mattioli. Zájem o botaniku u něj pramenil ze zájmu o lékařské využití rostlin. První verze textu Herbáře vyšla italsky v roce 1544. Roku 1554 rozšířené latinské vydání Herbáře vydal v Benátkách Vincento Valgrisio. Téhož roku Mattioli přišel do Prahy jako osobní lékař arciknížete a českého místodržícího Ferdinanda Tyrolského. V Praze pak v roce 1562 vyšel u Jiřího Melantricha z Aventina český překlad Herbáře, který v rozšířené podobě do češtiny přeložil humanista Tadeáš Hájek z Hájku.
Přestože náchodský herbář má hned na začátku uvedeno, že překlad Mattioliho Herbáře byl vydán Melantrichem v roce 1562, ve skutečnosti se jedná o druhé české vydání z roku 1596. Tento omyl vznikl při převazbě do nových desek a zřejmě tehdy provedené trošku amatérské opravě, ke které došlo asi v polickém knihařství Josefa Tasslera v roce 1887. Za mylnou informaci zřejmě může skutečnost, že kniha má sice v dřevěných deskách potažených kůží více než pět stovek listů, ale chybí jí ten možná nejdůležitější “ titulní, který je takovým občanským průkazem knihy.
Toto druhé české vydání se již více rozšířilo do knihoven lékařů, lékárníků a dalších vzdělanců a jak je patrné z tohoto exempláře, objevovalo se i na venkově, prozradila nám včera Lydia Baštecká, ředitelkou Státního okresního archivu v Náchodě. Neopomněla také zmínit, že rozdíl mezi prvním a druhým vydání je zásadní také v tom, že v tom o 34 let mladším jsou vyobrazeny menší ilustrace (je jich přes 200) než v tom prvním, kde byly celostránkové.
O tom, kdo listoval v herbáři v prvních dvou stoletích od jeho vydání, se nic neví. Jisté je, že už od roku 1802 střídal majitele už v našem regionu. Roku 1802 ho získal učitel a varhaník František Erben z Jaroměře. Od roku 1844 v herbáři listoval mistr koželužský z Police nad Metují Johann a od roku 1850 do 1895 ho vlastnil mlynář v Bukovici, ukázala nám Lydia Baštecká stránku, kde se majitelé knihy zapisovali. Dalším vlastníkem byl pak náchodský písmák a informátor Aloise Jiráska Celestýn Bydelský.
Kvalita ilustrací herbáře a celá typografická úprava knihy je velmi vysoká a odpovídá potřebě přesného zachycení zobrazených rostlin. Na řadě míst jsou přípisky s informacemi, kde která bylina roste a jaké je její možné další využití, dodala Lydia Baštecká a nalistovala, že je třeba ...mlýčný květ s krupkami vařit a pít denně tři čtvrtiny žejdlíku na souchotiny....
Jiný majitel si rozměrnou knihu doplnil pro praktické účely slovníčkem latinských a německých výrazů a převodem měrných jednotek. Kdosi zas pro větší přehled několika rostlin se pokoušel některá vyobrazení také kolorovat. Herbář byl knihou praktickou, šlo ale zároveň o práci na vysoké odborné úrovni. V domácnostech sloužil nejen jako praktická příručka k léčení, ale také k vaření.