Rodina získala zapomenuté pole po prababičce
Na základě žádosti z druhého konce republiky prověřil jindřichohradecký ÚZSVM půlhektarovou ornou půdu u Kardašovy Řečice. Po úspěšném pátrání zdědil žadatel spolu se svou sestřenicí pozemek po své prababičce.
Žena, která žila v letech 1883 až 1966, prožila život v Kardašově Řečici. Mohlo jí tak patřit pole za městem. Asi právě takto uvažoval jeden Severočech, když uviděl prababiččino jméno při procházení seznamu nedostatečně identifikovaných vlastníků. Jeho rodina s městem na Jindřichohradecku dnes už není nijak spjata.
V katastru ale chyběla majitelčina adresa a bez ní i jistota, že půlhektarová orná půda, která leží blízko dráhy směrem na Veselí nad Lužnicí, dříve opravdu byla součástí rodinného jmění. Čas přihlásit se o zapomenuté nemovitosti po předcích uplyne už koncem tohoto roku a muž tak nechtěl příležitost propásnout.
Doma na půdě v truhle s rodinnou pozůstalostí objevil pomyslný klíč. Postupní smlouvu z roku 1922, kterou prababička převzala domek v Kardašově Řečici s polnostmi po rodičích. Pozemek však na první pohled v listině obsažen nebyl, a proto muž využil možnost požádat ÚZSVM o prověření vlastnictví. Úředníci si věděli rady, nejdřív museli porovnat dnešní mapu s historickou. Přišli na to, že pole u dráhy bylo ve 100 let staré smlouvě skryto pod dřívějším parcelním číslem, které odpovídalo bývalému katastru pozemkové daně. Doplňující majetkoprávní listiny, které poskytly jindřichohradecký státní okresní archiv a katastrální úřad, daly definitivní jistotu. ÚZSVM tak mohl vyvolat dodatečné dědické řízení, ve kterém muž pole nakonec zdědil napůl se vzdálenou sestřenicí.
